Mně nějak přijde, že jedna ze zásadních potíží dneška je v tom, že se mluví o hloupostech. Tedy, o hloupostech se mluvilo a bude asi mluvit vždycky, takže přesněji: že mluvení o hloupostech vytlačuje / vytěsňuje / znemožňuje mluvení o podstatném / zásadním / důležitém.
Podle mě důležitou součástí mluvení o podstatném / zásadním / důležitém je tematizace systémů, ve kterém se to mluvení děje, tematizace výslovných pravidel a nevnímaných pravidelností, tematizace jejich fungování a ochota a schopnost se ustaveným vzorcům vyhnout.
Celosvětově, celounijně, celočesky, celospolečensky a celostranicky podle mě nemáme dostatečně společnou a dostatečně lákavou představu budoucnosti. Ani nemáme tělesné prostory a myšlenkové a emoční rámce, ve kterých takovou představu hledat / tvořit / tříbit. Nepřítomnost uvěřitelné naděje je vyplňována přiznaným nebo podvědomým strachem a hloupostmi, kterými se strach snažíme zamluvit nebo nasměrovat do nenávistí a konfliktů.
Dost pochybuju, že je možné, v současném Fóru střeženém centralizovanou mravnostní policií zamykačů a přesouvačů, v byzantském propletenci pravidel, orgánů a funcionářů České pirátské strany a v kultuře, kde se všechno převádí na konflikt, osobní napadání a hlasování, vést kvalitní, tvořivou, respektující a smysluplnou rozpravu, která se mimo jiné snaží o vymknutí z dosavadních a nefunkčních rámců, ale zázraky se dějí, tak to zkouším začít. Zvu.
Naději mi dává hlavní bohatství České pirátské strany, které vidím v členstvu. Je tady mnoho Pirátů, a hodně při tom myslím spíš na ty mlčenlivější, jejichž zapojení do rozpravy bych uvítal. Klidně mějme i extrémně rozdílné názory, hodnoty a postoje, ale zkusme se vyhnout osobnímu napadání, nálepkování a omýlání svých pravd. K posunutí někam dál často může pomoct shoda typu: "Aha, ty to máš takhle a já zas takhle." Už jen nalezení nebo stvoření popisu odlišností, který je přijatelný pro obě strany, je významným posunem oproti: já, já, já. Zkusme taky spíš reagovat na příspěvky, které nám připadají hlubší, hledající, nabízející než na ty, které v nás vyvolájí okamžitou emocionální reakci nebo potřebu uvést věci na pravou míru. Zvu.
Smím prosit?
Statistiky: Napsal od Josef.Ulehla — 04 říj 2024, 08:35 — Odpovědi 0 — Zobrazení 98